Miss České republiky 2003 | Miss České republiky 2008, tradiční soutěž krásy
Rozhovor s Miss Čr 2003, Lucií Váchovou
Miss 2003 Lucie Váchová se do role královny krásy položila naplno. Uvědomila si, že z roku, kdy jí patří trůn, nemůže promarnit ani den.
Přihlásila jste se do soutěže sama, nebo jste měla patrona, který to udělal za vás? Sama bych se k přihlášení asi neodhodlala. Udělali to za mě lidé ze Sokola Příbram, mezi kterými jsem vyrůstala. Vždy si dělali legraci z mých dlouhých nohou a předpovídali mi spíš dráhu modelky než gymnastky.
Rozdělili jste se o sto tisíc, které vaši patroni dostali za vaše vítězství? Už od začátku jsme do toho šli s cílem, že pokud zvítězím, půjdou všechny vyhrané peníze právě do našeho Sokola, pro nákup gymnastického nářadí. A tak se stalo.
Jste Miss. V čem se vám změnil život? V mnoha věcech. Hlavně v dobrých, ale upřímně, najdou se i horší stránky. Jako u všeho.
Horší? Zanedbávám školu a protože bych se ráda přihlásila na vysokou, je to docela problém. Taky mě trošku zklamal pohyb mezi takzvanými celebritami.
Jsou ale i lepší stránky, že ano? Určitě a je jich víc. Můžu se konečně uplatnit jako modelka, dostávám práci, o které se mi nezdálo. Dokonce jsem už fotila s živým jaguárem.
Důležitá je pro mě i možnost pomoci druhým. Odmalička dělám gymnastiku a atletiku a vím, že bez dostatku financí to moc nejde. Ještě před mým odletem do Číny na Miss World bych ráda zorganizovala akci věnovanou dětem pro získání financí na koupi přeskokového stolu do příbramského gymnastického oddílu.
Také se asi zeptáte na peníze. Rozhodně nesedím na hromadě vydělaných peněz, ale je jasné, že už nejsem závislá na kapesném od rodičů. Můžu si koupit dobré oblečení, něco stojí i provoz auta . . . jsem spokojená.
Jak si užíváte ceny, které jste dostala? Lidé, kteří se točí kolem soutěže Miss ví, co vítězky čeká, a že ceny, které získají, jsou pro ně téměř nutností. Nedovedu si představit zvládat všechny povinnosti bez vlastního auta, díky kterému se dostanu kdykoli kamkoli. Hodně akcí v Praze končí ve večerních hodinách a můj byt na Barrandově je přeci jen blíž, než rodná Příbram. Díky pitnému režimu na celý rok a paušálu na novém mobilním telefonu mám také o starost méně. Zkrátka všechno mi přišlo vhod a jsem za to moc ráda.
Co bylo na soutěži nejtěžší? Když si v paměti promítnu celý průběh soutěže, nemůžu za nejtěžší část považovat fyzickou námahu. U mě hrála větší roli námaha psychická. I když na všechny přípravy moc ráda vzpomínám, moc dobře si taky pamatuju, jak jsem si přála, aby už byl konec a jedna z nás konečně seděla na trůně. Byla to dlouhá doba trávená v nejistotě, jestli se to povede nebo ne. Ale jedno vím jistě: Byla to skvělá zkušenost a i kdybych neuspěla, nikdy bych nelitovala, že jsem do toho šla.
Je mezi soutěžícími dívkami velká rivalita? Ani ne. Alespoň jsem to tak nepociťovala. Přípravy probíhaly bez napětí a spíš se z nás staly kamarádky. Bylo nám jasné, že něco takového je jen jednou za život. Chtěly jsme si soutěž užít, aby bylo na co vzpomínat.
Co podle vás dobře zapůsobí na porotu? Žádný zaručený recept na to není. Někdo může zapůsobit svou krásou či šarmem, přirozeností či příjemným vystupováním… Každý má v sobě něco kouzelného, proto by se měl chovat nenuceně, aby jeho přednosti vynikly.
